Údržba dřevěné podlahy

Dřevo je přírodní materiál, který je velmi citlivý na vnější podmínky prostředí a takzvaně „dýchá“ (přijímá a znovu vydává vodu z ovzduší). Pro zachování dlouhé životnosti podlahy je tedy v první řadě nezbytné zajistit jí správnou teplotu a vlhkost v místnosti. Ideální teplota se pohybuje zhruba v rozmezí 18 – 22°C a vlhkost 40 – 60%. Při výrazně nižších nebo vyšších hodnotách se může dřevo rozpínat nebo naopak vysychat. Takovéto podmínky mimochodem nejsou ideální jen pro dřevo, ale i pro lidský organismus.

V případě údržby dřevěné podlahy je nejdůležitější vyvarovat se velkému množství vody a mechanickým poškozením. Ideální je uklízet nasucho, smetákem nebo vysavačem. V případě větších nečistot je možné sáhnout po vlhkém mopu, ovšem pouze vlhkém, nikoliv mokrém. Jestliže podlahu ještě po vytírání setřete do sucha, děláte pro ni to nejlepší. Pokud zůstane příliš mokrá nebo na ní nedej bože bude dokonce stát voda, může se to nehezky projevit zvlněním podlahy a dalšími defekty. Co se týče čisticích prostředků, ideální jsou ty, které vám doporučí nebo přímo prodá prodejce podlahy. Mohou se trochu lišit, v závislosti na tom, jestli jsou určené na podlahu s lakovanou nebo olejovou/voskovou úpravou. Spojujícím prvkem těchto produktů je ale šetrnost. Na dřevěnou podlahu nikdy nepoužívejte abrazivní nebo leptavé přípravky, zbytečně tím narušíte vrchní ochrannou vrstvu.

IMG_7824 IMG_7817 IMG_7798

Dřevěné podlaze příliš neprospívá ani chození ve venkovní obuvi, na které se přenáší nečistoty a vlhkost. V případě komerčních prostor je potřeba pamatovat na umístění rohoží před vstup, aby se boty alespoň trochu očistily. Není na škodu podlepit i nohy od nábytku měkkým materiálem (třeba filcem) a zamezit tak poškrábání podlahy při jeho přesouvání.

Když už k nějakému tomu povrchovému poškození dojde, nemusí to nutně znamenat konec světa. Přirozená patina může naopak do interiéru krásné zapadnout a pro někoho být i velmi žádoucí. Pokud toto není váš případ a chcete podlahu zcela nepoškozenou, můžete drobné oděrky povrchu opravit lokálně. V případě olejového/voskového povrchu je taková oprava velmi snadná a lze ji provést i na malé ploše. U lakovaného povrchu je taková oprava o něco těžší, i když ne nemožná. Jen představuje zásah do větší plochy.

U podlahy, která má už ledacos za sebou a drobné lokální opravy jsou na ni krátké, není problém obnovit celý povrch plošně, a to přebroušením a opětovným nanesením povrchové vrstvy. U několikavrstvých dřevěných podlah je počet možných přebroušení dost omezený a odvíjí se od tloušťky vrchní vrstvy. Masivní dřevěnou podlahu můžete bez problému brousit opakovaně, svou vyšší cenu tedy vyvažuje neuvěřitelnou výdrží. Ne nadarmo se říká, že je podlaha z masivu podlahou na celý život.